Někdy drogy neznamenají konec života, ale začátek

31. října 2006 v 21:03 | Evelyn |  Fan Fiction 1díl
Takze jen pro informaci, tahle FF se odehrava trosku v budoucnosti!
"Nee, ja tam nepujdu, chapete ze pomoc nepotrebuju?!" rvala jsem uz ponekolikaty, jenze na rodice a ani na kamarady to proste nezabiralo! Doslova me odvekly do protidrogove lecebny!
Musim sama priznat, ze pomoct jsem nejspis potrebovala, ale kdo to prizna vsem?! Po dlouhem boji jsem se teda nakonec ocitla v bile hale, kde jsem nevidela nic jineho nez jen zavrene dvere! Absolutne zadny zivot! "Tak tohle mi ma pomoct?" pomyslela sem si. Po delsim cekani si me vzala nastarosti nejaka osetrovatelka a zavedla me do meho pokoje. No nevim jestli se tomu da rikat pokoj. Proste do mistnosti kde byly dve postele, jeden malinky stolek a neco podobneho skrini. Na oknech samozrejme byly mrize. To me deprimovalo asi nejvic. Sem sice v lecebne ale je to horsi nez vezeni. Uz na me jde pomalu zase abstak, jenze tohle je poprve kdy si nemuzu nic pichnout. Jedine co mam ted dovolene jsou nejake prasky, o ktere se ale musim nejdrive prihlasit u osetrovatelky, aby mely dohled nad tim, kolik toho mam v sobe. Tohle byla moje prvni davka za cely den, takze nebyl problem abych ji dostala, jenze ja bych potrebovala tkaovych aspon pet, ale to mi samozrejme nedovolili. Takze sem jen lehla do postele a cekala jeslti to nekdy konecne prejde. Abstak je hrozna vec. Ani si uz nevzpominam jak je dlouho co sem spadla do drog. Rok? Dva? Nepamatuju se vubec . Drogy me dostaly na absolutni dno. Jenze kdyz uz se s nima jednou zacne neda se s nima prestat. Tak krasnej pocit, kdyz si pichnete nebo aspon snupnete, to si neumite predstavit . Da se to popsat jen dvouma slovama…uplna euforie…!!!Ale zpet do lecebny. Lezim v posteli a nevnimam vubec svet kolem sebe. Nekolikrat tam zamnou byla osetrovatelka at se zvednu a jdu na sezeni. Ale toho sem proste nebyla schopna. Nebyla jsem schopna ani si dojit na zachod, natoz jit na nejaky sezeni. Takhle jsem prolezela v posteli dny. Nevim kolik to bylo dni, ale po nejake dobe sem byla schopna vnimat svet kolem sebe. Vedela jsem, ze pokud se nezapojim do jejich programu nikdy se odtud nedostanu. Cim vic budu spolupracovat, tim driv me pusti. Jen nevim co me bude cekat venku. Jestli vubec nejaky normalni zivot. Vzdyt vlastne nemam zadny normlani kamarady. Vsichni jsou namoceni jen v drogach.
Sla jsem asi po tydnu, co jsem tady, na svoje prvni sezeni. Zatim jsem tu nemela zadny kamarady. Nikoho. I na pokoji jsem byla sama. Pripadala sem sit u jako neco co tu jen prekazi. Dosla jsem do nejake mistnosti, kde byly zidle postaveny do pulkruhu. Cekalo se uz jen na me takze zbylo posledni misto uplne na konci. Vedle nejakyho divnyho kluka. Vubec se mi mezi ty lidi nechtelo ale nic mi nezbyvalo. Musela sem to vydrzet. Vsichni na me divne koukali. Samozrejme- jeste me tu nikdo nevidel, takze nevedeli kdo k nim prichazi. Jen ten kluk, vedle ktereho jsem si mela sednout se na me trosku pousmal. Nechapala sem ani proc. Vzdyt sem vypadala priserne. Vyhubla, s kruhama pod ocima, rozcuchanejma vlasama a jeste k tomu jen v nejaky kosili. Po tom co jsem si sedla, zacala nejaka osetrovatlka vykladat dnesni program. Mame se rozdelit do dvojic a vypravet si sve stastne pribehy ze zivota. Pripadalo mi to jako stupidni napad, ale jak uz ponekolikate rikam, musela sem se zapojit. Cekala sem kdo na me vyzbyde jako muj partner , ale moc dlouho sem cekat nemusela. Kluk co sedel vedle me taky nevypadal ze tu ma asi moc pratel. Okamzite se ke mne otocil a zeptal jeslti se nepripojim k nemu. Jelikoz sem nemela moc na vyber tak sem kyvla jako ze jo. "Jinak ahoj, ja jsem Bill" predstavil se mi, "ahoj ja jsem Nela" prestavila sem se ja. Teprve ted sem se na nej poradne zadivala, do jeho hlubokych tmavych oci. Vypadaly tak smutne, jako kdyby pro nej uz davno zkoncil zivot. Ale jinak to byly nadherny oci. Celej vypadal skleskle, hrozne unavene, unavenej zivotem. Tipovala sem mu tak 30 let. Mel cerny, odrostly vlasy, neupraveny. Ale kdyz sem se na nej divala dyl a dyl uvedomila sem si, ze to mussel byt driv krasnej kluk. Jenze drogy udelaj svy :o( !!!"Tebe jsem tu jeste nevidel" rekl po nejake dobe co sme na sebe jen koukali. "Ani se tomu nedivim, jsem tu teprve tyden a ten jsem prolezela v posteli, nebylo mi nejlip" podival se na me tak chapavym pohledem az v me hrklo. "Chapu, ja sem tu taky prvnich nekolik dnu jen prolezel a nic nevnimal. " Meli jsme sis ice povidat o nasich stastnych zazitcich z drivejsi doby, ale z Billem sme se celou dobu jen pozorovali a snazili se trosku poznat. Ani jeden z nas moc toho nenamluvil. " Kolik ti vubec je?" zeptal se . "bude mi 19 a tobe? Asi budes starsi vid" "Ani o moc ne" pousmal se na me trosku. " Mne bude za par dni 21"! Vykulila sem na nej oci. "Nevypadam na to, ja vim" rekl a zase mu zmizel ten usmev co dokazal nachvilku na svym smutnym obliceji vykouzlit. Tak mu to s tim usmevem zasluselo.
Po hodine sezeni nam osetrovatelka oznamila, ze mame chvilku do obeda volno. Jen sem na Billa kejvla, ani sem ho nepozdravila. Vubec nevim proc, vzdyt sem si vedle nej pripadala tak dobre. Zvedla sem se a odesla do pokoje. Zase sem lehla na postel a dokolecka premyslela o tom klukovi, co sem poznala. Proc jen takovej kluk mohl dopadnout tak spatne? Spatne jako ja? Nikdy mi nebylo lito lidi co spadli do drog, proc taky kdyz sem v nich litala sama, ale tenhle kluk ve me probouzel opravdovou litost.
Sla jsem pomalu na obed. Chtela sem byt porad sama a jen nad nim premyslet, ale po chvilce co sem stala ve fronte mi nekdo zatukal na rameno. Otocila sem se a uvidela Billa. Zase se na me tak trosku usmal. Vypadalo to, ze uz skoro zapomnel co je to smich. Proc mi ho bylo tak lito? Ani sem nebyla schopna se ho na nic ptat. Povidat si s nim. Nechtela sem vedet proc zkoncil tak spatne. Takze sem se zase otocila zpatky a delala ze tam neni. Jezne jeho to neodradilo a zase mi zaklepal na rameno. "Co je s tebou? Proc se smenou nechces bavit? " a vypadal zase tak smutne. Porad sem ho ignorovala. Nechapu kde se ve mne vzal takovej blok, ze sem se na nej nemohla ani podivat, natoz s nim mluvit. Konecne sem se dostala na radu k okynku, vzala si nejakou divnou kasi s kuretem a sla si sednout k jednomu volnymu stolu. Jenze Bill si porad nedal pokoj a sel si sednout ke mne. "Nelo, proc se semnou nechces bavit? Nemas tu zadne kamarady, ja taky ne, tak copak je?" ptal se me porad. Konecne sem se na nej zase zadivala a usmala se na nej. Uvedomila sem si,ze kdyz to tu budu chtit nejak prezit tak se nebudu moct stranit lidem. "Promin Bille, nemyslela sem to nejak ve zlym, jen sem mela z tebe takovej divnej pocit" priznala sem se mu. "Jakto?" koukal na me nechapave. Nevedela sem jak mu to mam vysvetlit. Nechtela sem aby se nejak urazil nebo tak. "Vis, vyvolavas ve me takovou podivnou litost, nechapu jak kluk jako ty mohl skoncit v protidrogovy lecebne. Mas v sobe neco, co z tebe vyzaruje podivnou auru. Jako kdyby si byl driv hrozne stastny a najednou se ti stalo neco hrozneho, ale bojim se vedet co. Nikdy sem nemela k takovym lidem jako se sty listost, ale ty ji ve mne proste probouzis." Musela sem se mu priznat.On se najednou zvednul a zniceho nic odesel. Toho sem se presne bala. Proto sem se s nim vubec nechtela radsi bavit. Vedela sem, ze ptat se hned na jeho minulost neni dobrej napad, vzdyt se vubec nezname, proc sem se jen hned musela ptat?
Po obede sme meli volne odpoledne. To znamena, ze sme mohli jit budto do spolecenske misnosti, kde se dali hrat s ostatnima hry, koukat na televizi a nebo jit se porjit na zahradu. Koukat na televizi se mi nechtelo a hrat hry sem nemela s kym tak sem se sla projit na zahradu. Stejne bylo nadherny pocasi. Posadila sem se na travu pod jeden strom. Nejak se mi zalibil. Bill kolem me prosel, ale tentokrat uz nic nerekl, ani se na me nepodival. Porad sem musela premyslet co se mu stalo tak hrozneho, vzdyt sem se zase na tak hroznou vec nerekla. Jenze nekdo ma tak chmurnou minulost, ze je lepsi se na ni neptat a ja prave udelala tu blbost a zeptala sem se. Sama sem nemela odvahu na nej promluvit.
Takhle sme se ignorovali nekolik dnu, ani to nebylo tak tezky. Sezeni sme spolu nemeli zadny, na obedech sme se vyhejbali a tak I venku. Jenze pak zase nastalo to samy sezeni jako minule. Blizila sem se do ty mistnosti jako poprve. Mela sem v sobe divnej pocit ze tam zase bude. A taky ze jo. Zase sedel na to samym miste, skoro na konci a jedine misto co bylo volny bylo vedle nej. Ani sem se na nej nepodivala (a myslim ze ani on na me) a sedla sem si. "Takze damy a panove, dneska si budete opet povidat se svym partnerem, ktery sedi vedle vas, budete si vypravet co se vam stalo, ze ste spadli do drog. Je to sice nehezke tema, ale az se nekomu vypovidate, uvidite ze se vam ulevi. Tak muzete zacit" rekla nam osetrovatelka. Podivala sem se na Billa a on zase na me. Nic nerekl. Tvaril se tak nejak neutralne. Nemohla sem vubec vycist co si ted mysli. "Promin Bille za to co sem ti pred tim rekla, ale musela sem". "to je dobry Nel." Najednou rekl . To sem vubec necekala. "A povis mi co se ti teda stalo, ze si skoncil na takovym hnusnym miste jako je tohle?" zeptala sem se. "Nel, ja nevim, je to hrozne slozity. Mela si pravdu, byl sem jeden cas hrozne stastnej, mozna prave az moc stastnej, ale pak se mi skoro ze dne na den zhroutil celej svet. " rekl . Jenze co se mu mohlo stat? Ptala sem se sama sebe. Pak se rozpovidal sam "pred nekolika lety sme meli s klukama kapelu, jednim clenem byl I muj bracha, dvojce Tom! V 16ti letech sme se dostali na vrchol slavy. Nase kapela se jmenovala Tokio hotel, nevim jeslti ti to neco rika, je to uz dost let" rekl smutne. Zavzpominala sem a pak sem si vzpomnela. Tokio hotel sem jako holka chvilku poslouchala. Nebyla sem jejich extra fanynka ale jejich hudba se mi libila. " Znala sem vas, chvilku I poslouchala" rekla sem mu a on se zase tak hezky usmal :o) . "Jenze nase slava vydrzela jen chvilku, dva roky a konec. To by jeste nebylo tak hrozny, ale bracha se z toho na dobu zhroutil, pro nej to byl celej svet, jeho fanynky pro nej znamenaly vsechno. Jenze bez slavy nejsou ani fanynky. To Tom neunesl, zacal pit a pak zacal brat I drogy. Nechapal sem, jak do toho mohl tak spadnout, chtel sem ho z toho dostat ale neslo to.Tim zacal pomalu stahovat do toho I me. Vedel, ze I ja nas upadek slavy neberu moc dobre. Porad mi opakoval jak je krasne na drogach, ze konci tenhle hnusnej skutecnej svet a jak je krasne v tom drogovym. Zadny problemy. Tak sem to zkusil. Nejdriv jen trosku, bal sem se toho ale bracha mel pravdu, byl to unik do lepsiho sveta. Teda to sem si myslel na zacatku" zase se mu zlomil hlas. Ja celou dobu poslouchala s otevrenou pusou dokoran. Nikdy se nepsalo v zadnych casopisech ze by kluci po upadku slavy takhle dopadli. Mozna to ale bylo prave tim, ze uz pro tisk neexistovali. Bylo mi ho lito. Ale chtela sem aby pokracoval dal ve vypraveni tak sem mu zvedla hlavu a rekla at mi jeste chvilku vypravi jeho pribeh. Uz sem chtela znat jeho minulost, vedet proc je tady. " Tak sme s brachou spolecne brali drogy, jenze to nas po case od sebe odhanelo. Casto sme se kvuli drogam hadali. Nikdy pred tim sem se s Tomem nehadal, vzdyt to bylo moje dvojce, moje pulka zivota, a ted sme se zacali casto I prat. Drogy z nas udelali uplny trosky. Jeden den to ale bracha neunesl. Strelil si zlatou" a v tom se Billovi zlomil hlas uplne. Zacali mu tyct slzy po tvari. Nevedela sem co rict tak sem ho jen smutne pozorovala. Znam pocit, kdyz si nekdo da zlatou. Par mojich pratel to taky udelalo a vzdycky to semnou dost zamavalo. Jenze tohle bylo jeho dvojce. Pulka jeho samotnyho. "Dobry Bille, uz mi nemusis nic rikat, chapu te" rekla sem mu. Jenze on chtel pokracovat a taky pokracoval ve vypraveni. "Byl sem to ja, kdo ho nasel s jehlou v ruce na zachode, mrtvyho! Mel u sebe dopis, venovanej mne. Psal v nem jen to at ja ziju dal, at si neberu zivot, ze vi, ze ja to unesu, ze sem silna osobnost, ale ze on mussel, nic hezkyho mu pry tenhle svet neprinaselo…. Byl sem silama v koncich, nemohl jsem pochopit ze pulka me je mrtva, vzdyt ja bez Toma nejsem nic, opakoval sem si porad dokola, jenze pak sem si znova precet dopis a uvedomil sem si ze to pro nej udelam, ze budu dal zit, ze se pres tohle vsechno dostanu, tak sem se sam dobrovolne prihlasil sem do lecebny. Je to uz par mesicu co tu jsem, ale myslel sem si ze mi to tu je k nicemu. Nic se nezpelsovalo, porad ze me byla jen troska. Ale az tobe sem rekl celej pravdivej pribeh" najednou se priznal. Nechapala sem cim se ho k tomu primela, ani sem se nemusela ptat, sam mi vsechno rekl ale byla sem rada. "Mam te rada
Bille" najednou sem rekla. Ani nevim jak to ze me tak mohlo vyletet.Vzdyt sem na to ani nidky nepomyslela ze by se mi Bill libil, ale ted sem si uvedomila, ze mi neni vlastne vubec lhostejnej. Zniceho nic sem ho objala a dala mu pusu na tvar. Ted se poprve na me krasne uprimne usmal. "Jam mam tebe taky rad Nel , jinak bych ti nemohl tohle vsechno rict, nevim cim ses mi dostala pod kuzi, jsi hrozne uprimnej clovek Nel. Hledal sem tady takovou podporu celou dobu co tu jsem, ale az ted sem nasel tebe. Ted uz vim ze se z toho vseho dostanu, verim tomu. Ses muj andel" jen sem na nej zirala, nebyla sem schopna slova, neco takhle krasnyho mi nikdy nikdo nerek, spis sem byla vzdycky pro vsehcny jen pohroma, nikdy me nikdo nemiloval, I u rodicu sem vzdycky byla jen ta druha. Ted sem zacala brecet ja, ne smutkem, ale stestim ,ze sem konecne nasal v zivote nekoho, u koho citim ze me ma rad, a hlavne ze me podrzi a nebude mu jedno co semnou bude. " Nel, my se z toho oba dostanem, spolu budem bojovat, ver mi " " Bille, prave ze ti verim, ted sem si toho sama taky tolik uvedomila, mam te hrozne rada" a konecne me polibil. Snad poprve v zivote sem dostala polibek od kluka, kterej mi ho daval od srdce.
Po nekolika mesicich v lecebne nas s Billem pustili domu. Ani jednou za celej pobyt me nikdo nesel navstivit, ani Billa ne, ale bylo nam to jedno, meli sme jeden druhyho. Po tech mesicich sme se do sebe doopravdy zamilovali. Konecne me nekdo miloval takovou jaka jsem a zrovna takovej kluk jako Bill. Nemohla jsem uverit svymu stesti.Celej zivot se mi otocil o 360 stupnu.
KONEC
Janička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alča... Alča... | 31. října 2006 v 21:11 | Reagovat

Nikde jsem od tebe žádnou povídku nečetla, tak se chci zeptat, to je tvoje první???!!!Jesli jo, tak je to hodně dobrý. Je fajn, že to neni taková ta jedna z těch , kde hned vim vo co pude. Vážně se mi líbí,klidně napiš něco dalšího, určitě si to přečtu

2 Janicka Janicka | 31. října 2006 v 21:16 | Reagovat

jee...diky :o) ..jj je to moje prvni povidka, vubec sem nevedela jak se na to budete tvarit... udelala si mi radsot

3 Lůca Lůca | 31. října 2006 v 21:16 | Reagovat

Přesně Alčo, můžu jedině souhlasit... Tahle povídka je vážně dobrá. Autorku znám a je to její  první, ale myslím že by neměla být poslední,že?:o)... Janičko, je to hodně povedený!

4 aduška aduška | 31. října 2006 v 21:22 | Reagovat

good povídka

5 psychokitten psychokitten | 31. října 2006 v 21:28 | Reagovat

kraaasaa!!Ale skoda ze je to jenom jednodílný..kdyby to bylo na vic pokracek,bylo by to krásný!

6 Janicka Janicka | 31. října 2006 v 21:37 | Reagovat

juu..holky ..mam radost ... tohle byl fakt jen takovej prvni pokus. mozna zkusim napsat jeste neco ... uvidime

7 Ivetka Ivetka | E-mail | 1. listopadu 2006 v 7:00 | Reagovat

to je strááášně mocinky moc kvááášný...ale to s tim tomem bys rači neměla psát..to jdu rači zaklepat!!

8 eňa eňa | E-mail | 2. prosince 2006 v 15:25 | Reagovat

je to úpa nádherný, skvělej nápad a moc pěkně je to napsaný

9 lulu lulu | 2. dubna 2007 v 18:07 | Reagovat

to je krááásne este este este!!!

10 neznama neznama | 5. dubna 2007 v 11:44 | Reagovat

Holky skoda ze nevite o cem tady pisete je to zajimavy a smutny bohuzel tohle se deje ve svete a potkalo to i me muj pritel bere drogy a je to hrozne ani necvim jak ho z toho dostat tak vi to ani nezkousejte pa

11 K@olinka.... K@olinka.... | 1. května 2007 v 11:46 | Reagovat

je to good ze začatku smutný ale skončí štastne ale musela sem se i zasmat....:DTak jen dal a pis pis a pis

12 anonym anonym | 3. května 2007 v 13:32 | Reagovat

No newim jestli vám příjde normální když někdo píše o tom, kdo je ted´ slavnej, zdravej a určitě se nemá špatně, že umřel bo že je v protidrogový léčebně!!Je ten konec pro malý holčičky páč ty z toho budou mít radost že to takle dopadlo, ale pro ty starší co už mají trochu rozum to asi moc vhodný nebude!Celkem kravinka, ale bavilo mě to!!Good! :))))

13 DROGY DROGY | Web | 1. ledna 2009 v 20:31 | Reagovat

Vše o drogách

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama